Karviná - Když se narodila, její otec byl tři měsíce po smrti. Dnes má Lucie Grulichová dvacet let a patří mezi sirotky po hornících, kterým pomáhá občanské sdružení Svatá Barbora. Otec Lucie zahynul v březnu 1987, při práci v dole ČSA na něj spadl velký kus horniny. „Máma o tátovi vždycky moc mluvila, v posledních letech ale ty vzpomínky nemá moc ráda, trápí se,“ říká Lucie Grulichová.
Pozůstalí po horníkovi, který zahynul při práci, se ocitli v situaci, v jaké jsou mnozí další stejně postižení. „Platy horníků nebyly a nejsou zrovna malé, dokáží solidně zabezpečit své rodiny. Když pak tragicky zahynou, musejí si jejích blízcí zvykat na těžší podmínky,“ říká místopředsedkyně výboru sdružení Svatá Barbora Věra Breiová. Nejinak tomu bylo i v rodině, ve které žije i Lucie Grulichová. „Bydlí nás teď ve dvoupokojovém bytě pět a jeden pes. A peněz nám zrovna nepřebývá,“ přiznává Lucie.
Studuje soukromou střední školu, kde se nyní platí měsíčně školné ve výši jedenácti set korun. A protože mezi základní priority, které Svatá Barbora podporuje, patří i vzdělání, platí Lucii sdružení školné v plné výši. „Přispíváme také na vánoční dárky, na nejrůznější výlety či lyžařské výcviky. Podporujeme především rozvoj talentu, studium a zdraví hornických sirotků,“ říká Věra Breiová.
A tak může Lucie studovat střední školu, kde při zvládnutí maturity obdrží finanční odměnu, a pokud půjde na vysokou, bude jí Barbora pomáhat nadále. „Barborka mi zaplatila čtrnáctidenní intenzivní kurs výuky angličtiny na Maltě,“ chlubí se Lucie. Sdružení jí také zaplatí autoškolu. Protože už je pro ni život v malém bytě na hraně únosnosti, sdružení jí pomohlo sehnat malý „startovací“ byt. Do něj si sebou bere i svou jednatřicetiletou sestru, aby mohly společně zaplatit nájem. „Mám sirotčí důchod a pokud se dostanu na vysokou, budu si hledat brigády,“ plánuje Lucie Grulichová. Když bude studovat, bude jí sdružení pomáhat až do jejích šestadvaceti let. „Nebýt Barborky, kdoví, kde bych teď byla,“ říká Lucie.