Velká rodina v malém bytě

11. března 2004 se rodina Juraje Ivana rozrostla o dvě dcery. Ne, nenarodila se jim dvojčata. Do dvoupokojového bytu k tátovi Jurajovi, jeho ženě, osmiletému synovi a babičce přibyla ještě dvanáctiletá Andrea a třináctiletá Martina. Dcery jeho bratra Štefana, který toho dne zemřel při otřesu na Dole Lazy.

Většina dětí, které má v evidenci Občanské sdružení svatá Barbora, žije s mámou. Vlastně jen dcery Štefana Ivana jsou výjimkou, když žijí u svého strýce Juraje. Proč? Jejich životní příběh nebyl doposud moc šťastný.

Bratři Ivanovi pocházejí ze Slovenska, od Piešťan. Štefan přišel do Karviné na vojnu a už tu zůstal. Se svou ženou měl dcery Martinu a Andreu, ale po čase se rozvedl a našel si novou družku. S tou měl syna Dominika. Po čase se ale zjistilo, že bývalá manželka své dcery týrá, takže soud svěřil Martinu a Andreu do výchovy otci. To bylo 13. února 2004. Necelý měsíc nato, 11. března, se ale táta z práce už nevrátil. Štefanova družka si ve své péči ponechala syna Dominika, Martina a Andrea byly svěřeny do péče strýci Jurajovi, protože jejich máma byla za týrání trestně stíhána.

„Všichni se ptali, kde jsem vzal najednou tolik děcek – co jim mám vykládat…,“ vzpomíná Juraj Ivan. „Předtím jsme uvažovali, že si sami pořídíme druhé dítě, ale když jsme do dvoupokojového bytu, kde bydlíme ještě s babičkou, dostali takovouto nadílku, tak bylo po úvahách!“ Byt museli přizpůsobit, obývák přestěhovali do menšího pokoje, z většího udělali ložnici pro tři děti a babičku, své spaní vyřešili zrušením vestavěných skříní. V bytě je při tolika lidech docela rušný provoz, ale vypadá to, že už si zvykli, člověk až kouká, jak to všichni berou docela s humorem.

Starší Martina půjde letos studovat na soukromou střední umělecko-průmyslovou školu do Frýdku-Místku. „Může tam jít vzhledem k tomu, že se školným nám pomůže OS svatá Barbora, sami bychom to neutáhli,“ vysvětluje Juraj. Mladší Andrea (jako by tátovi z oka vypadla) by po základce byla ráda kosmetičkou.

Zatím rodině pomáhalo sdružení svatá Barbora většinou s proplácením ozdravných pobytů pro holky. Ale taky se zúčastňují společných akcí. „Hodně se holkám líbí předvánoční BarboRadování. Z toho posledního, kde byl patronem Radek Pastrňák, jsem byl ale dojatý i já – když jsem tam slyšel jeho „Nad stádem koní…“, měl jsem slzy v očích, protože jsem přitom myslel na bráchu,“ vzpomíná Juraj a dodává, že se jim taky moc líbí společné oslavy Dne dětí v Hornickém muzeu se spoustou atrakcí. Holky jenom přikyvují a o něčem si špitají. Prozradit nejdříve nechtějí, ale nakonec přiznávají, že na společných akcích svaté Barbory se jim taky moc líbí raut. „Je tam spousta dobrot a každý si může vzít, co chce!“

Poznámka: Od září 2007 se mladší Andrea vrátila do péče své matky. Martina zůstává nadále u strýce Ivana.